Sparta - Brno

Po delší době jsem si opět našel čas podívat se na ligové utkání na Spartě. Tentokráte proti Brnu. První půlka byla v pohodě, jelikož svítilo sluníčko, takže zima nebyla, po přestávce se už setmělo, takže byly mnohem horší světelné podmínky a navíc jsem měl úplně zmrzlé ruce, takže podle toho i ty snímky tak vypadaly.

Amatérský turnaj Babolatstore.cz

Amatérský tenis jsem ještě nikdy nefotil, oproti profesionálům je třeba počítat s tím, že výměny nejsou tak dlouhé a karta se plní pomaleji. Na druhou stranu je více času na další dekorativní fotky a třeba i gesta po prohraném míči.

Dobrá rada fotografům

A nejen jim je věnován tento článek, ale nýbrž každému, kdo vlastní digitální fotoaparát. O víkendu jsem si zapomněl do svého fotobatohu přibalit karty. Mám jich několik, všechny prověřené, neboť se mi stalo již jednou, že karta zkolabovala a já o všechny snímky přišel. Tehdá to naštěstí nebylo nic důležitého, jednalo se jen o testovací snímky ze zahrady.

Inu měl jsem naplánováno, že půjdu fotit basketbal, leč nebylo na co. Zavolal jsem kamarádovi, jestli nemá jednu kartu, na kterou bych zápas zaznamenal. Půjčil mi jí se slovy, že už ho jednou vypekla a všechny snímky zmizely. Dobrá, rozhodnu se tedy až před zápasem, zda půjdu, nebo ne. Nikomu jsem nic neslíbil, žádná odměna za to také nebyla, takže rozhodnutí bylo jen na mé vůli. Váhal jsem dlouho, asi půl hodiny, zda-li risknout, či zůstat doma. Nakonec jsem dal za pravdu starému přísloví: "Kdo riskuje vyhraje." Toto úsloví platilo první dvě čtvrtiny, mužský basketbal nabídl spoustu šancí a jelikož bylo už v poločase rozhodnuto, nechyběla ani nějká ta "amerika" (smeč do koše, nahrávka za hlavou, za zády atp...) Několik snímků se mi povedlo, byl jsem na ně patřičně pyšný. Spokojený s úsměvem ve tváři, že jsem se rozhodl riskovat.

Nechval dne před večerem!! Neboť asi pět minut před závěrečným hvizdem najednou foťák zahlásil error a všechny snímky zmizely.

Resuscitace v podobě programů na záchranu dat nepomohla, ani zkušený ajťák v kanceláři nepomohl. Musel jsem tedy pacienta prohlásit za mrtvého. Kamarádovi, jemuž karta patřila jsem poslal kondolenci a kartu za něj pohřbil.

Takže ponaučení na závěr. Jakmile vás karta jednou zradí, raději jí zahoďte a kupte si novou. Za ty šedivé vlasy, nervy a sprostá slova to opravdu nestojí.